V úvodu proběhla diskuze na téma různých kritických okamžiků, které mohly účastníky potkat nebo do jejich života rovnou zasáhly. A to nejen v prostředí psychiatrie a nemocnice jako takové, ale i na veřejnosti či soukromí. „Prvotní seznámení je důležité, abychom věděli, zda je potřeba se více zaměřit na asertivní komunikaci, nebo výuku směřovat spíše do vlastní sebeobrany,“ říká na úvod Matěj Šesták.
Jako první ukázka byla připravena zápletka, kdy se agresivní příchozí, jehož bezvadně ztvárnil samotný instruktor, dožaduje vstupu na oddělení mimo návštěvní hodiny. Pomáhá si jak verbálním, tak i fyzickým nátlakem na personál. Na oddělení se dobýval například úporný opilec, nožem ozbrojený násilník, ale třeba také nespokojený a značně výbušný manžel pacientky.
„Cílem bylo u účastníků prověřit jejich reakce. Základem je samozřejmě agresora ještě více nevyprovokovat a ideální je, když se vám podaří ze situace vymanit a třeba zavolat pomoc. Jak toho docílit se používají různé asertivní techniky. Z nichž jsme si některé ukázali, včetně například takové té klasické ‚stopky‘, jež je velmi účinný pomocník, jak nenásilně utnout agresivní chování i v momentě, kdy proti vám stojí mnohem větší a silnější člověk,“ pokračuje instruktor.
Když už se přeci jen stane, že situace eskaluje do fyzického útoku, účastníci měli možnost si vyzkoušet, jak například uniknout škrcení či složení osoby na zem. „Vše má samozřejmě své fyzické limity, ale pokud se klient techniku naučí dobře, i šedesátikilová sestřička dokáže za pomocí takzvaného odvádění přes hlavu složit stokilového chlapa. Je to šetrná bezpečná technika, která využívá kombinace fungování těla a stability člověka,“ demonstruje dále Matěj Šesták. Načež dodává, že na tento krok lze příkladně navázat bezpečnou pacifikací člověka na zemi.
Zaměstnanci ukázky Soruda velmi ocenili, především pak její praktické část. Kdy nejenže otestovali sami sebe ve stresové situaci, ale také své schopnosti, jak se fyzicky bránit. „Vyzkoušet si na vlastní kůži takovouto přímou realitu bylo velmi přínosné. V kurzu vidím velký potenciál pro nás zdravotníky, kdy potřebujeme podobné situace zvládat v klidu a snažit se je mít co možná nejvíce pod kontrolou. Přitom je velmi důležité si uvědomit, že je též třeba dbát na vlastní bezpečí,“ poznamenala Libuše Sobotková, sestra lůžkového oddělení Centra duševní rehabilitace.
