Markéta si povolání zdravotní sestry zvolila, protože ráda pracuje s lidmi. Jelikož je péče o pacienty v oblasti psychiatrie do značné míry založena na empatickém přístupu k pacientovi, byla pro ni nabídka pozice psychiatrické sestry v Centru duševní rehabilitace (CDR) výzvou. Na psychiatrickém oddělení působí déle než rok, nyní jako staniční sestra. „Těší mne, když vidím ozdravný posun u pacientů, kteří byli na naše oddělení přijati v nelehkém akutním stavu,“ říká.
Co vás na psychiatrii zaujalo nejvíce?
Určitě zjištění, kolik lidí mezi námi trpí nějakou duševní nemocí či zhoršeným psychickým stavem. V životě se s lidmi s duševní nemocí můžeme setkat často, a přitom nemáme o jejich stavu ani tušení. Díky zkušenostem a také vědomostem, které jsem za dobu mého působení v CDR nabyla, umím teď mnohem lépe rozpoznat a pochopit, že někdo může procházet psychicky těžším obdobím. Případně mohu poskytnout i okamžitou podporu, pokud to situace umožňuje. U nás na oddělení je vždy povzbuzující pozorovat pozitivní posun u pacientů, kteří k nám byli přijati v nějaké akutní fázi jejich duševního problému a po absolvované léčbě odcházejí ve výrazně lepším psychickém stavu. Osobně mě to hodně motivuje k tomu, abych se v tomto oboru i nadále vzdělávala, a mohla tak pomoci co nejvíce lidem.
Do oblasti psychiatrie jste přešla z prostředí, kde je léčba zaměřena více na tělo než na duši. I proto si nyní rozšiřujete kvalifikaci v rámci Specializačního vzdělávacího programu zaměřeného na ošetřovatelskou péči v psychiatrii, který v CDR běží od února tohoto roku. Jak se vám studium zamlouvá?
Psychiatrie je velmi komplexním oborem, v jehož rámci je určitě nezbytné si znalosti neustále rozšiřovat. Studium je poměrně intenzivní a poskytuje velmi podrobný náhled do problematiky oboru. Výborné je, že povinná praktická část programu, která navazuje na tu teoretickou, probíhá v rámci mé práce přímo na oddělení. Navíc je pro mě osobně přínosem, že nám přednášejí naši kolegové, se kterými se setkávám během svých pracovních povinností. Tím se program dostává na velmi vysokou úroveň a zároveň to vytváří jistou domácí atmosféru. Taková spolupráce navíc pomáhá upevňovat kolegiální vztahy na pracovišti. Určitě to však neznamená, že bychom dostávali jednotlivé zkoušky tzv. “zadarmo” (úsměv), považuji za nezbytné se na každou zkoušku poctivě připravit.
Od března tohoto roku působíte na oddělení jako staniční sestra. Jak se pro vás náplň práce změnila?
Těžší částí je, že nyní trávím podstatně méně času s pacienty, protože se musím především soustředit na zajištění chodu oddělení. Což kromě jiného zahrnuje i více častou a podrobnou organizační komunikaci s kolegy. To je však ta příjemná součást mé práce a moc mě baví. Velmi oceňuji, že jsem ještě před mým jmenováním měla příležitost zastupovat výbornou kolegyni a staniční sestru akutního oddělení Mgr. et Mgr. Elišku Pouskovou. Získala jsem tak cenné zkušenosti, které mně pomohly především v začátcích.
S jakou vizí jste se pozice staniční sestry ujala?
Jsem toho názoru, že povolání zdravotní sestry je posláním, které lze vykonávat dobře pouze tehdy, jsou-li všichni pracovníci v kolektivu spokojeni. Určitě tedy mezi mé priority patří snaha, aby se zaměstnancům na oddělení líbilo, práce je naplňovala a cítili podporu nejen mezi sebou, ale především ode mě. Stejně jako to mám já ze strany svých nadřízených, na které se mohu kdykoliv obrátit, když potřebuji. Jinými slovy, jakmile zaměstnanec dobře zná svoji roli a cítí podporu nadřízených, je si ve své pozici jistější, což v důsledku zlepšuje celkovou atmosféru v týmu. Obdobně to v Centru duševní rehabilitace funguje i napříč odděleními, kde všichni úzce spolupracujeme a pomáháme si, což je obrovský přínos jak pro osobní, tak i profesní růst. Když je potřeba, spolupracovníci si na vás vždy udělají čas.
Jaké výzvy s novou pozicí přišly?
Být dobrým lídrem je pro mne jednou z největších výzev. K tomu musím říct, že jsem moc ráda, že na oddělení pracuje skvělý tým, který se od otevření našeho oddělení postupně vytvořil. Všichni jsme si výborně sedli, což nám bezesporu šetří spoustu starostí. Všem moc děkuji za jejich dosavadní podporu a kolegialitu. Dále oceňuji a vážím si pozitivního přístupu celého týmu k pracovním povinnostem a k péči o pacienty.
Práce na psychiatrii přináší i nelehké situace. Jak se s nimi lze vypořádat?
To je součástí té vzájemné podpory, kterou jsem už popsala výše. Snažíme se o to, aby se nikdo z pracovníků oddělení u nás nikdy necítil sám a mimo kolektiv, vzájemně komunikujeme, nasloucháme si. Především pak, když je například někdo svědkem, nebo se přímo účastnil nějaké znepokojivé události, která navíc mohla zasáhnout i do jeho osobního života. Pro tyto účely organizujeme takzvané supervize, abychom tuto zkušenost mohli vyventilovat a s prožitkem lépe pracovat.
Bc. Markéta Šatková, staniční sestra psychoterapeutického oddělení
Žije v okrese Rokycany, povolání zdravotní sestry se věnuje osm let. Na brigády do zdravotnických zařízení chodila již v době studií na střední zdravotnické škole i na vysoké škole. Ve volném čase nejraději cestuje a navštěvuje zajímavá místa. Radost jí dělá také péče o zvířata. Doma s ní a její rodinou žije fenka Ejmy, kocour Cooper, rybičky a u sestry na zahradě má dokonce vlastní slepice a ovci. Pokud čas dovolí, relaxuje u televizních seriálů.
