English
Syndrom ADHD (z angl. Attention-deficit/Hyperactivity disorder, pozn. redakce) je neurovývojová porucha a onemocnění vázané na vývoj mozku. Trpí jím zhruba 6 - 9 procent dětské populace, přičemž část těchto pacientů si onemocnění nese do dospělosti. Dochází k tomu z důvodu nerozpoznaného onemocnění již v dětství, kdy se tyto projevy mohou například zaměnit za běžné projevy a chování živějšího dítěte. „Pokud se onemocnění v dětském věku správně nediagnostikuje může mít dospělý pacient problémy s koncentrací, nudí se při plnění pro něj nezáživných úkolů, prokrastinuje, má problém s dochvilností a organizací času, může být impulzivní. To samozřejmě vede k různým pracovním a vztahovým problémům, kdy se tento člověk jeví jako nespolehlivý. Hyperaktivita se v dospělém věku může projevovat rizikovým chováním, hypersexualitou, ale i sklonům k různým typům závislostí a podobně,“ uvádí psychiatrička Centra duševní rehabilitace v Berouně MUDr. Tereza Petrásková, která s dospělými ADHD pacienty pracuje. Dodává také, že toto onemocnění je podmíněno dysregulací neurotransmiterových systémů v mozku a může vést i k rozvoji dalších psychiatrických poruch nebo být komorbidní (vyskytovat se společně s dalšími psychiatrickými nemocemi, pozn. redakce).
Může být také přítomna emoční dysregulace, což je nízká frustrační tolerance, netrpělivost a výbušnost. „Všechny tyto příznaky mají celkově negativní vliv na fungování jedince a zásadně ovlivňují jeho sebeúctu, kdy se kvůli různým nezdarům a selháním může cítit neschopný. Okolí pacienta to samozřejmě také vnímá a často tyto pocity ještě posiluje,“ doplňuje vedoucí psychologického týmu Centra duševní rehabilitace Mgr. Veronika Lechovská.
Diagnostika by měla být vždy komplexní, v některých případech za hospitalizace
Diagnostikovat syndrom ADHD nebývá vždy tak jednoduché, protože jeho příznaky se mohou zaměnit za jiné psychické poruchy. Typicky se jedná o úzkost, depresivní epizodu, závislosti nebo poruchy osobnosti. Proto je velmi důležité provést podrobnou anamnézu, ideálně pohovor s rodinným příslušníkem, který dokáže popsat pacientovo dětství, dospívání a současný stav. Psychiatr nebo klinický psycholog také provede klinické zhodnocení pomocí specializovaných dotazníků a testů. Je také nutné vyloučit jiná psychiatrická a somatická onemocnění a dají se doplnit zobrazovací metody mozku jako například magnetickou rezonanci nebo elektroencefalografii.
V některých případech je však vhodné provádět diagnostiku syndromu ADHD za hospitalizace. „Nedílnou součástí úspěšné diagnostiky je i pozorování a celkový klinický dojem z kontaktu s klientem. To je i jeden z důvodů, proč může být diagnostika během hospitalizace ucelenější a přesnější. Navíc můžeme vyšetření rozdělit do několika dní a šetřit tak energii klienta, který může mít problémy s dlouhodobým udržením pozornosti a únavou. Někdy je vyšetření obtížné dokončit ambulantně i proto, že klient například zapomene na domluvený termín, dorazí v jinou dobu, jinam apod. Během hospitalizace nabízíme klientům i doprovodné edukace, režimová opatření, popřípadě jsme jim k dispozici pro zodpovězení různých otázek, které se během vyšetření mohou objevit,“ vysvětluje psycholožka Lechovská.
Účinná léčba existuje, důležitá je role rodiny
V okamžiku, kdy již pacient má stanovenou diagnózu syndromu ADHD, se může začít účinně léčit
a mírnit projevy své nemoci. Prokázanou účinnost mají stran medikace tzv. stimulancia, atomoxetin v některých případech i antidepresiva. „Spolu s medikací by ruku v ruce měla jít také psychoterapie a nastavení vhodných režimových opatření. Nesmíme zapomínat také na důkladnou edukaci jak samotného pacienta, tak i jeho rodiny. Právě přístup rodiny k pacientovi je zcela zásadní a v léčbě hraje klíčovou roli. Pokud chceme svému blízkému pomoci, berme vážně jeho potíže a nezlehčujme je. Pomoci můžeme i tím, že dotyčného podpoříme jak emočně, tak prakticky. Například v oblasti plánování a různých kroků, které vedou k upevnění režimu. V neposlední řadě ale musíme myslet i sami na sebe. Pomoc komukoliv nemůže být nikdy účinná, pokud sami nemáme zajištěné zdroje, o které se zase opíráme my. Můžeme využít aktivity, které nám dělají dobře, myslet na pravidla správné životosprávy, a tím být inspirací i dotyčnému s ADHD. Ale určitě není ostudou ani to, pokud se sami rozhodneme vyhledat pomoc psychoterapeuta či odborníka poskytující péči,“ říká doktorka Petrásková.
Život s ADHD má i svá pozitiva
Zajímavý a méně známý fakt zmiňuje její kolegyně Veronika Lechovská, a to, že život s ADHD může mít i svá pozitiva: „I tady platí heslo, že všechno zlé je pro něco dobré. Ukazuje se totiž, že v některých situacích může být ADHD dokonce výhodou. Typicky se jedná o využití impulsivity pro efektivnější a rychlejší rozhodování, umění multitaskingu, nekonvenčnost a inovativní nápady, odvaha riskovat a také schopnost rychleji se přizpůsobovat novým situacím či změnám.“ Kromě těchto výhod je to také tzv. hyperfocus, kdy se člověk nadchne pro nějakou činnost, která ho baví a dokáže se na ni plně soustředit a směřovat k ní intenzivní úsilí. Tento stav může být spojen nejen s pěstováním různých zájmů, ale třeba i s výkonem v zaměstnání. Pokud je tedy správně nastavená komplexní léčba a klient začne být se svým ADHD více v kontaktu, tak se i ze slabiny může stát silná stránka.
Na problematiku ADHD se zaměří odborné sympozium
V pátek 28. března se bude u příležitosti otevření nového lůžkového programu v Centru duševní rehabilitace konat sympozium, které se bude věnovat právě tématu diagnostiky, léčby a edukace ADHD u dospívajících a dospělých pacientů. Celodenní program bude rozdělen do dvou přednáškových bloků a kromě možnosti poslechnout si české odborníky na poruchy pozornosti, nabídne i detailní představení chystaného programu a prohlídku prostor nově otevřeného Centra duševní rehabilitace.
Mezi přednášejícími vystoupí prof. MUDr. Ján Praško PhD, prof. MUDr. Pavel Mohr PhD, Doc. MUDr. Michal Goetz Ph.D, Mgr. Veronika Lechovská a další. Garantkou konference je MUDr. Tereza Petrásková Ph.D.
Na konferenci je možné se přihlásit ZDE.
