Právě ona vysoká a často nereálná očekávání a takzvaný přepálený start způsobí, že nám předsevzetí nevydrží. „Pro člověka je přirozené, že se chce v životě zlepšovat, někam posouvat. Pokud si ale stanovím, že během ledna shodím dvacet kilo nebo naopak naberu svalovou hmotu a ono se nám to nepodaří, ztratím motivaci. Ale už jen to, že si například zajdu třikrát týdně do posilovny a mám z toho dobrý pocit, už to je reálné a já vidím ty malé pokroky. Důležité jsou malé krůčky za naším cílem, pak nám předsevzetí pravděpodobně vydrží,“ vysvětluje doktor Kasal.
V našem snažení nám může pomoci také to, že se obklopíme lidmi, kteří nás v našem předsevzetí podporují. Může jít o rodinu, přátele a kolegy, kteří vidí naše pokroky, umí nás pochválit a ocenit naše snažení. Podle psychiatra bychom se ale také měli naučit pochválit se sami: „Velmi málo chválíme sami sebe, a to je škoda. V okamžiku, kdy se to naučíme a dokážeme se i sami ocenit za to, že nějaký malý úkol zvládneme a pokračujeme v té cestě, tak to je právě to, co rozhoduje mezi úspěchem a neúspěchem. Zkusme si vést jednoduchý deníček a zapisovat si, co se nám již podařilo splnit. To nám pomůže soustředit se na to pozitivní.“
Někdy se nám však přes veškerou snahu vydržet v našem předsevzetí nedaří, nemáme k tomu dostatek vůle. Abychom si vůli udrželi, je důležité ji posilovat odměnou. „Na cestě k úspěchu je nezbytné umět se odměnit. Pak můžeme pomocí odměny a malých změn dosahovat těch vytyčených velkých cílů. Je také velmi prospěšné svá přání s někým sdílet, popřípadě si říci o pomoc. A při tom třeba zjistíme, že ostatní mají také podobnou zkušenost a že si prošli či procházejí podobnými situacemi. Může nás to udržet na správné cestě,“ uzavírá doktor Kasal.
