English
Pane Juráku, můžete nám na úvod říct, co si můžeme představit pod pojmem aquaterapie?
Aquaterapie, kterou realizujeme v Centru duševní rehabilitace v Berouně, je metoda, která využívá vodní prostředí k uvolnění a odreagování pacienta, v našem případě s duševními potížemi. V průběhu terapie navazujeme na úroveň pohybových dovedností pacienta, získaných pohybem na „suchu“. K pohybu ve vodě potřebujeme určitou míru adaptace, která člověku není vlastní. Je nutné ji získat učením. Proto pracujeme především ve vertikální poloze, kdy využíváme fyzikálních vlastností vodního prostředí, jako jsou hydrostatický tlak a vztlak a hydrodynamický vztlak a odpor. Na základě těchto podmínek jsme schopni využít vodní prostředí k rozvoji těch nejdůležitějších dovedností, kterými jsou prohloubený výdech a nádech, orientace v prostoru, flexibilita, silová vytrvalost, pocit vody (v našem případě vnímání tlaku a teploty vody na kůži) a mnoha dalších. Vodní prostředí ovlivňuje emoce pacientů, má vliv na prohloubení relaxace a v rámci možností plní i funkci sociální.
Kdo se může do aquaterapie zapojit?
V podstatě kdokoli, kdo má doporučení od lékaře a je hospitalizovaný v našem zařízení. Cvičení přizpůsobujeme individuálním potřebám, ať už někdo neumí plavat, má odpor k vodě, nebo se naopak chce naučit plavat technicky správně. Aquaterapie ale není soutěž. Nejde o výkon, ale o pohodu a rozvoj pohybových dovedností a schopností v rámci individuálních možností každého pacienta.
Jak vypadá typická hodina aquaterapie?
Rozdělujeme ji do tří částí. První část je řízená. Jak jsem již zmínil výše, pracujeme ve vertikální poloze, s důrazem na chůzi, běh a poskoky v různých směrech s využitím pohybu rukou. Druhá část je neřízená, pacienti mohou pokračovat ve cvičení nebo plavou, většina využívá možnosti jít do sauny a odpočívat. A třetí část je relaxační, učíme se uvolnit svalové napětí, často jen tak ležíme ve vodě, dýcháme a uvolňujeme různé části těla.
V čem je voda specifická oproti třeba klasické terapii nebo pohybu na suchu?
Vodní prostředí s lidským tělem komunikuje a vytváří podmínky, které umožňují, aby se lidské tělo vznášelo u hladiny. Gravitace, která ovlivňuje všechen pohyb na suchu, je tím snížena a minimálně ovlivňuje polohu těla. Vlivem těchto podmínek dochází k hlubšímu fyzickému i psychickému uvolnění. Lidé, kteří se na suchu nedokážou zcela uvolnit, to ve vodě najednou zvládnou, což má obrovský terapeutický účinek. Mnozí si díky tomu odpočinou tak, jak to jinde nedokážou. Rovněž jsme schopni v odlehčeném prostředí provádět taková cvičení, která by na suchu někteří pacienti nebyli schopni provést.
Máte zkušenost, že by se lidé překonali, třeba i navzdory počáteční skepsi?
Ano, hodně často. Pamatuju si paní, která se celý život toužila naučit plavat motýlka. Byla aktivní, ale tu techniku nikdy nezvládla. A v CDR jsme se do toho pustili a skutečně se to naučila. Přesně takové momenty jsou pro mě potvrzením, že to dává smysl. I lidé, kteří ze začátku vodu nemusí, časem zjistí, že jim vlastně dělá dobře. A pokud ne, respektujeme to. Je to naprosto v pořádku.
Kromě samotného pohybu, co dalšího aquaterapie pacientům přináší?
Především změnu prostředí. Odklon od běžného režimu na oddělení. Možnost dělat něco nového, užitečného a často i příjemného. Zlepšuje se jim nálada, sebevědomí, navazují vztahy nejen s druhými, ale také sami se sebou. Pro některé to může znamenat první pozitivní zkušenost s vlastním tělem. Dále se posiluje koncentrace a kognitivní funkce.
Liší se nějak práce se skupinami? Například s pacienty s hraniční poruchou osobnosti nebo OCD?
Určitě ano. U těchto pacientů je potřeba specifický přístup, protože jsou často víc zahloubaní do sebe, mají nižší motivaci, větší obavy. Nezaměřujeme se u nich tolik na rozvoj kondice, ale víc na jemnou koordinaci pohybu, uvolnění a práci s dechem. Nejde o to pacienty přetížit, ale vytvořit bezpečné prostředí, ve kterém se mohou nadechnout i psychicky uvolnit.
Jaké jsou reakce pacientů? Vrací se rádi?
Ano, často přijdou po lekci sami, poděkují a řeknou, že to pro ně bylo moc fajn. Že jim to dalo něco navíc. Vítají také, že se jim věnují odborníci a dohlížejí na to, aby se svým tělem ve vodě zacházeli správně a neubližovali si nesprávným pohybem. A to je pro nás největší odměna.
Vy osobně máte s vodou hlubší vztah – studoval jste ji i profesně, že?
Ano, vystudoval jsem UK FTVS v Praze, vedl jsem katedru plaveckých sportů, nějaký čas jsem žil a sbíral zkušenosti v Austrálii. Voda je moje přirozené prostředí, ale dnes mě, víc než výkon, zajímá právě její terapeutický potenciál – to, jak může lidem pomoct na cestě ke zdraví.
Co byste vzkázal lidem, kteří s aquaterapií váhají?
Že se rozhodně nemusí ničeho obávat. Voda vás přijme takové, jací jste. A třeba právě v ní najdete nový způsob, jak se znovu cítit dobře. A to je cíl nás terapeutů.
Jste vedoucím nejen aquaterapie, ale také pohybové terapie jako celku. Co vše můžete pacientům nabídnout?
Zaměřujeme se na široké spektrum pohybových aktivit. Pacientům nabízíme jak zmíněnou aquaterapii, tak i cvičení ve špičkově vybavené posilovně, multifunkční místnosti a tělocvičně. S dalšími zkušenými odborníky (fitness trenéry, fyzioterapeutkami) učíme pacienty, jak pracovat se svým tělem, jak si připravit jednoduchý posilovací program pro velké i malé svalové skupiny. V multifunkční místnosti procvičujeme jemnou svalovou motoriku, flexibilitu, koordinaci a reakční rychlost. A v tělocvičně se pacienti odreagovávají formou týmových, ale i individuálních her. Do pohybového programu se snažíme zařadit i nová oddělení. V brzké době to bude oddělení diagnostiky a léčby ADHD a dalších poruch pozornosti a denní oddělení pro děti a mladistvé. Do programu chceme zařadit i pacienty s funkční poruchou hybnosti.
